Pro rodiče
Bojím se, abych neopakoval/a chyby svých rodičů.
Zažili jste v dětství násilí a teď máte strach, abyste se nechovali stejně ke svým dětem? Reagujete ve stresu křikem, i když nechcete? Vidíte ve svém chování ozvěny toho, co jste sami prožívali?
Pro dospělé
Mám strach, že si najdu partnera/ku jako byl/a táta/máma.
Zažili jste jako dítě násilí a teď máte pocit, že si do života přitahujete partnery, kteří vás kontrolují nebo ponižují? Považujete hádky, křik nebo žárlivost za normální součást vztahu?
Násilí se nepřenáší v genech, ale učením. Děti jsou jako houby – nasávají modely chování, které vidí doma, a ty pak považují za normální.
Učení nápodobou
Dítě vidí, že křik, ponižování nebo facka jsou způsob, jakým dospělí řeší problémy nebo si prosazují svou. Naučí se, že násilí je akceptovatelný nástroj pro řešení konfliktů.
Narušené vnímání lásky
Pokud je dítě svědkem toho, že se láska projevuje kontrolou, žárlivostí a agresí, může si tyto projevy spojit s náklonností. V dospělosti pak může takové chování vyhledávat nebo ho tolerovat.
Nezpracované trauma
Dítě, které vyrůstá ve strachu a stresu, si nese hluboké trauma. To se v dospělosti může projevit nízkým sebevědomím, úzkostmi nebo sklonem k agresivitě, což opět roztáčí kolotoč násilí.
